…dle evropské směrnice 1999/37/ES, která umožňuje zaregistrovat vozidlo v jiném státě, pokud se již tam nachází, což byl přesně náš případ.
Švédská část této hlavolamky byla prozaicky snadná. Stačí postupovat podle instrukcí, které jsou k dispozici v angličtině na webu Transport Styrelesen. Nejdřív jsme vyplnili formulář a zaplatili administrativní poplatek (totoho času 1240 SEK), vzali malej a velkej techničák, zabalili ho do obálky a spolu s formulářem poslali poštou do Transport Styrelesen (jo, posílat si doklady takhle obyčejnou poštou se známkou není ve Švédsku nic divnýho).
Za pár týdnů jsme obdrželi vyrozumění o tom, že jsou ochotni naše vozidlo ve Švédsku zaregistrovat. Šestadvacet let starej mergl jim nedělal problém. Asi šlo spíš o ověření původu atd.
Pak jsme měli dle informací od pána z infolinky nějaký absurdně dlouhý čas (půl roku nebo snad i víc) na to, booknout si vstupní kontrolu na nějaké z místních „STK“, firmy jako Bilprovning, Dekra, atd (seznam je na webu Transport Styrelesen). Bylo třeba do takového „STK“ zavolat. Chtěli vědět jednací číslo (to je na dopisu od Transport Styrelesen, který nám přišel poštou) a pak jsme jen domluvili termín. Nemusím připomínat, že všichni na všech infolinkách, kam jsme kdy volali, hovoří plynulou angličtinou. I love it!
Ještě jsem zjišťoval jak je to s přepisem na obytňák. Ve Švédsku se tomu říká Personbil 2 (PB2). Protože dodávku jsme měli jako N1 nákladní, ale říkal jsem si, že by to možná bylo dobrý, rovnou ji zapsat jako obytňák. Švédská pravidla říkají (ve stručnosti) toto: Musí tam bejt stejně postelí jako sedadel (+-), musí tam být úložný prostor (napevno), postel (napevno), stůl, kuchyň (napevno), místa na sezení (odpovídající počtu osob) a… světe div se, jedna z podmínek byla přítomnost na pevno nainstalované lednice. 😀 Tu jsme neměli, ale tak jsem si říkal budiž, upgradujem, objednal jsem malou lednici a nainstaloval – napevno!
V ten daný termín, den D jsem dorazil na místo činu do Bilprovning Ljusdal. Samotná operace skládala se ze dvou částí.
Část 1. – vstupní kontrola.
V této části nám vozidlo technici změřili a zvážili, pan technik se snažil vyplnit jakýsi formulář. Měl kopie velkého techničáku, ale tu část s technikáliema mu jaksi neposlali, tak jsem přispěchal se svojí kopií a tak jsme spolupracovali. Opět mě dělalo radost, že jsem mohl být přímo u toho.
Technik si projel zkušební jízdu a zakreslil plánek obytné vestavby.
Pak se s vyplněnými kolonkami a formulářem zavřel na 20 minut do kanceláře a poté z ní vyšel s vítězoslavným „Congratulations!“ a papírem, na kterém byla napsaná i nová švédská SPZka.
Část 2. – technická kontrola.
Zrovna u toho se udělala technická kontrola. Takže znovu to, co jsme cvičně absolvovali na podzim. Bohužel teď už se jim pár věcí nepozdávalo, takže technickou jsme dostali na měsíc. Šlo o uhnilé uchycení listových per zadních kol. A pravý světlomet prý svítí moc dolů.
Ještě ten stejný den bylo třeba sjednat povinné ručení (trafikförsäkring). Stačilo nějakou chvíli googlit. Je to snadné, protože na stránkách pojišťoven stačilo vyplnit tu novou SPZku a personnummer majitele. Pak už to vyplivlo nějaké částky a různé úrovně krytí a doplňkových pojištění (halvförsäkring, helförsäkring). Touto strategií jsme sjednali pojištění (halvförsäkring) u pojišťovny DINA, za 2333 SEK ročně, což byla nejlepší nabídka ze všech, které se velmi diametrálně lišily. Pojištění nezahrnuje stejné benefity, jako mělo naše české pojištění, např. odtah ze zahraničí až domů, ale to ještě pořešíme, než někam daleko pojedeme. Zatím jsme byli rádi, že je to pojištěný a že nevyfasujeme mastnou pokutu od švédské kanceláře pojistitelů (Trafikförsäkringsföreningen).
Švédská STK „na měsíc“ – co to znamená? 1 měsíc můžeme jezdit, potom už vozidlo nesmí na silnice (körförbud). Dva měsíce je na to daný nedostatek napravit. Buď je třeba příjet na opětovnou technickou nebo se to taky dá ve švédsku udělat tak, že autorizovaný servis danou věc spraví a poté ten servis oznámí, že je ta věc spravená a voilá – na opětovnou technickou se jezdit nemusí (jak praktické!). Opětovná technická se zaměřuje jen na to, co nebylo ok. Pokud však nestihneš dojet na opětovnou kontrolu do 2 měsíců, je třeba zopakovat (a zaplatit) plnou kontrolu znova.
Co to stálo?
Administrativní poplatek Transport Styrelesen – 1240 SEK
Vstupní importní kontrola – cca 4000 SEK
STK – cca 580 SEK
(Opětovná by měla stát asi 200-300 SEK).
Ve Švédsku se za auta mladší 30ti let (ano, správně, na veterány to neplatí) platí silniční daň, která se vyměřuje podle všelijakých parametrů (váha, emise, stáří, typ vozu…). Je to složitý jak mlátička, takže jsem to moc nezkoumal. Stejně to nejde moc ovlivnit, takže uvidíme, na kolik přijde faktura. Daň se neplatí za období, kdy je vozidlo tzv. odstaveno (avställd). Upravím poté článek až zjistím co naší stařičké téměř tří litrové dodávce vyměřili. Nechám se překvapit.
Tady to odstaveno/v provozu (avställd/ i trafik) je vůbec zajímavá věc. Je to obdoba toho, kdy v ČR dáte auto „do depozitu“. Až na to, že ve Švédsku se to dělá pomocí jednoho kliknutí v aplikaci (případně odeslání jednoho formuláře poštou), nic to nestojí a můžete si takhle odstavit/aktivovat vozidlo jak se vám zlíbí. Skvělé pro sněžné skůtry (ty jsou také registrované jako vozidla), veterány, sezónně využívané obytňáky atd. Vesničanům se pak sice trošku hromadí vraky na dvorku, ale jinak je to skvělé.
Obecně je zkušenost se švédským registrem vozidel, STK a vším okolo extrémě pozitivní. Všude jsou informace v angličtině, vše funguje jako hodinky. A žádný stresy.
Za pár dní dorazila nová SPZka do schránky. ANO! Nedělám si srandu. Do schránky. A k tomu velkej a malej techničák. Oba mají formu papíru A4 a slouží zároveň jako formuláře, na které nalepíte známku a hodíte do schránky…
Následovala ta část, kdy bylo třeba nějak dát vědět do rodné hroudy, že už to vozidlo nespadá pod evidenci v ČR. Zavolal jsem na příslušný úřad v Brně. Ústředna mě přehazovala mezi snad osmi možnými pracovníky jako horkej knedlík a nakonec to někdo konečně zvednul. Po chaotickém hovoru („počkejte, já se zeptám… Máááňooo? Jak to je když von to zaregistroval ve Švédsku?…“) jsem vyfasoval emailovou adresu nějakého úředníka, a že mu mám napsat.
Inu napsal jsem a dozvěděl jsem se, že mám za úkol poslat úředně ověřenou kopii velkého a malého techničáku na dopravní inspektorát do Brna a následně si vyzvednout vyrozumění, to podepsat. A s tím pak jít na pojišťovnu zrušit povinné ručení. Uf!
Odepsal jsem, že jim s radostí pošlu originály dokumentů. Úřední ověření by bylo komplikované. Navíc stejné dokumenty se dají objednat na dva kliky z webu Transport Styrelesen a přijdou poštou za pár dní – a nic to nestojí.
A tak jsem odeslal dokumenty a průvodní dopis. A naštěstí je v ČR zmocněná osoba majitelem vozidla. Jinak by musel člověk vodletět domů, podepsat papír.
Je na místě podotknout, že toto není uplně standartní proces vývozu vozidla. Je to technicky i zákonně možný proces, ale pokud už dopředu víte, že vozidlo vyvážíte, je asi snadnější požádat o vývozní značky a vozidlo nejdříve odepsat z ČR a poté zapsat v jiném státě.
Tak jo, snad jste se dobře bavili, něco se dozvěděli a já ze severu zdravím!
Hej då!
